Naše poslední dvojutkání v soutěži mužů máme za sebou a lepší by bylo snad se k němu ani nevracet, ale Pája
si zaslouží, aby tenhle záznam z paměti vymazán nebyl.
Soupeřova žádost o odložení utkání na odpoledne nám umožnila využít volné dopoledne k návštěvě prvoligového utkání.
Původní záměr jet na Tempo jsme nakonec přehodnotili a vydali se do Krče na Chomutov, Krč a Iuridicu. Chomutov
už má účast v play off jistou, a tak svou hrou na půl plynu věnoval vítězství soupeřům. Ani Vrbenského nadhoz
nic nezměnil na dvou porážkách. Nás zaujalo nestandardní rozmístění polařů na některé pálkaře soupeře a hlavně
nám pohled na špičkovou úroveň dodal chuti ke hře.
Počasí by více vyzývalo k pobytu u vody, ale už jsme se smažili na Tempu ve větším horku, a tak jsme se celkem v klidu připravili na utkání. Při rozhazování byla ruka zcela v pohodě, předpokládal jsem tedy vyrovnané utkání. Nějak se ukázalo, že to byl velký omyl. Na nadhozu byl povrch vhodný spíš na plážový volejbal a ani po odhrnutí vrstvy prachu se nebylo nohama čeho držet. Takže met zdarma bylo požehnaně, a když už jich začalo ubývat, pole nám nezahrálo. Šíša na jedničce zřejmě ještě snil o zákrocích v první lize, protože buď míč nechytil, anebo zapoměl, že to k autu nestačí a že by měl ještě šlápnout metu nebo dotknout se běžce. David zahrál na spojce po dvou super utkáních dvě bídy, když míče letící nic moc rychlostí místo zastavení jen stínoval pohybem rukavice. Když už se zdálo, že do míče jde místo míče v rukavici měl oťuknuté oba kotníky a míč za sebou. A jediný relativně včasný příhoz? Skončil za Pepou, který na jedničce pochytal víc než Šíša, ale u země prostě jistotu nemá. Leoš zvládal svojí trojku v pohodě. Podolí nezahrálo jedinou ulývku a na odpaly prostě dosáhnout nemohl. Takové míče pak byly dalším důvodem smutku, protože Michalův styl zpracování na sedmičce byl o všem jen ne o jistotě. Nemluvě o třech luftech, které by mladí včasným rychlým vystartováním bezpečně zvládli zahrát. Kluci tentokrát ani na pálce nepřesvědčili, takže nakonec jsme dopravili jen Pepův a Pájův bod ve druhém utkání. Tak jsem strhal naše mládí. Snad si to ani nezaslouží, museli se vyrovnávat s psychickým tlakem, který už si my staří pardálové nepřipouštíme. Bohužel ani Karlovi na dvojce utkání nevyšlo a já ani Milan jsme tentokrát pálku nezahráli úplně podle svých představ. Můj pokus využít absence soupeře na třetí metě skončil fiaskem, když se mi na zem prostě ne a nechtělo (byl z toho třetí aut v první směně) a Milan si připsal dokonce SO a moje těžko zpracovatelné nadhozy spíš vyrážel než chytal. Kdo tedy zahrál? Vlastně jsem si to až tak neuvědomil, ale měli jsme skutečně nadupaného hráče, který by se v těch předchozích ligových utkáních až tak neztratil. Byl jím Pája. Zahrál bez chyby, poctivě zabíhal své spoluhráče, několika super zákroky na osmičce dokázal doběhnout hodně těžké míče, rychle je zpracovat a odehrát na správné místo do vnitřního hřiště. Nu a na pálce zíkal jeden ze dvou našich bodů.
Skončila nám první polovina soutěže, po které jsme se mezi osmi tými usadili na 6. příčce a junioři drží 3. místo před poslední Iuridicou. V červenci máme tradičně přestávku, abychom opět trochu softbalově vyhladověli a začínáme opět v srpnu - v úterý 5.8. je od 17 hodin první trénink. Na srpen chystáme soustředění v Hájku u Tichonic 16.-23.8.